fbpx

Jednou z výhod mobilních domů by mělo být, že na jejich používání netřeba stavební povolení. Argumentuje se tím, že podle zákona nejde o pevnou stavbu, a tedy ani o nemovitost. Je to však opravdu tak? Nedávný příklad z praxe ukazuje, že je to mnohem složitější.

Podle Radovana Ferenčíka ze společnosti Fischer & Partners se mobilní domy vyrábějí v souladu s technickými normami ČSN EN 1647 2012 (Obytná vozidla pro volný čas. Karavanových mobilní domovy) a ČSN EN 13878: 2004 (Obytná vozidla pro volný čas.) V nich se karavanových mobilní domů definuje jako „přepravitelné obytné vozidlo, které svojí konstrukcí nesplňuje požadavky na provoz silničních vozidel a slouží a zachovává si možnost přepravy a slouží k dočasné nebo sezónní ubytování“.

To znamená, že nejde o stavební konstrukci, ale o výrobek, konkrétní vozidlo, které nepotřebuje ani SPZ, ani stavební povolení. Jak však Ferenčík upozornil, v případě, že jejich zákazník chce mít trvalý pobyt na adrese, kde bude mít umístěn mobilní dům, umí mu dodat potřebné doklady pro stavební povolení.

Právnička Denisa Dulaková Jakúbeková, spolupracovnice poradenské skupiny v oblasti práva a financí HMG Advisory Group, která se tímto problémem zabývala, říká, že v nedávné minulosti vznikl až „právní rébus“ – kromě obyvatel ho řešila samospráva, právníci, státní správa, a dokonce i ministerstvo dopravy a výstavby.

O co šlo? V červnu 2009 si manželé v jisté malé české obci koupili mobilní dům, který si umístili na svém pozemku. O sedm let později však příslušný stavební úřad na základě výsledků státního stavebního dozoru nařídil odstranění stavby. Nazval ji „rekreačním domem“, postaveným v rozporu se zákonem. Nepomohlo, ani když se geodet vyjádřil, že objekt nelze zakreslit do katastrální mapy, a jeho majitelé připomněli, že ho nelze zkolaudovat, neboť není stavbou.

Manželský pár se proti rozhodnutí odvolal na okresní úřad, ale nepochodil. Úřad mobilní dům vnímal jako „montovanou stavbu“, kterou připojili na inženýrské sítě a technické vybavení území, což podle stavebního zákona podléhá povolovacímu procesu. Proti tomuto rozhodnutí podal vzápětí protest krajský prokurátor.

V březnu 2017 okresní úřad provedl na místě státní stavební dohled a protestu prokurátora nevyhověl. Celý případ, do kterého se zapojil už i právník vlastníků mobilního domu, nakonec skončil na ministerstvu dopravy a výstavby. Když i to potvrdilo rozhodnutí okresního úřadu, manželé i krajský prokurátor podali rozklad. Odvolací orgán ministerstva ho však odmítl.

Je tedy třeba stavební povolení nebo ne? Mluvčí resortu Karolína Duck vysvětlila, že pokud jde o mobilní výrobek, který má například podvozek, podléhá zmíněným normám a netřeba ho povolovat podle stavebního zákona. Jiné však je, když je to výrobek, jehož mobilita spočívá pouze v jeho transportu na místo určení bez potřeby dalších stavebních úprav a dále je jeho účel užívání obdobný jako stavba. Tehdy už podléhá povolovacímu procesu podle stavebního zákona.

„Takový výrobek lze umístit pouze na pozemek, který je podle územního rozhodnutí na navrhovaný způsob užívání určen, přičemž je třeba dodržet nejen výrobcem stanovené podmínky instalace a užívání výrobku, ale také podmínky vyplývající z konkrétního územního rozhodnutí. Zpravidla pro užívání takového výrobku, jehož účel užívání je obdobný jako stavba, je třeba i napojení na technickou vybavenost území. Podle druhu napojení výrobku / stavby podle stavebního zákona následně vyžaduje příslušné ohlášení drobné stavby (přípojky na inženýrské sítě), případně stavební povolení, „objasnila Duck.

Jak doplnil, lze tedy říci, že v mnoha případech se stavební povolení opravdu nevyžaduje. To však neznamená, že není třeba jiné povolení podle stavebního zákona, a tím je územní rozhodnutí.