fbpx

Hrubá stavba může mít několik podob, vůbec to není normou vymezena definice a hranice mezi hrubou stavbou a následnými pracemi neurčuje ani projektová dokumentace. Zjistíte to, pokud porovnáte, co stavební firmy v rámci hrubé stavby nabízejí.

K standardu hrubé stavby patří i zhotovení základové spáry a základové desky (správně podkladové desky), resp. základů. Pojem základová deska je však přeceňován a většina základů pod rodinným domem není základovou deskou v pravém smyslu slova.

Svislé a vodorovné konstrukce, které se použijí na zhotovení hrubé stavby, by měly pocházet z jednoho stavebního systému od jednoho výrobce.

U zděných domech do hrubé stavby patřily standardně základy a to, co je pod základovou deskou nebo podkladovým betonem. Její součástí jsou obvodové a vnitřní nosné stěny, stropy, nenosné příčky, střešní konstrukce. Při šikmých střechách se tam počítá i skladba střešního pláště nad rovinou krokví, tedy pojistné hydroizolace. Obvykle i zděný vnitřní komín (zavěšen, kovový ne) a železobetonové schodiště (kovové někdy, dřevěné ne). Obecně se dá říci, že hrubá stavba je postavení „surového“ domu bez estetických úprav. Do rozšířené verze hrubé stavby patří ještě instalace oken včetně parapetů a instalace vchodových dveří.

Pokud se rozhodnete pro výstavbu hrubé stavby dodavatelským způsobem, je nezbytné si ve smlouvě stanovit rozsah dodávky, obvykle v rámci nabídkového rozpočtu.

Jak probíhá realizace hrubé stavby

Nejdříve se stavba zaměří a vytyčí, pak se shrne ornice, vykopou a zabetonují se základy. Později se zhotoví betonová deska celé hrubé stavby, na kterou se položí vodorovná hydroizolace v místě budoucího obvodového zdiva, aby do zdí domu neprosakovala vlhkost ze země. Často souvisí is ochranou před radonem. Pak se na hydroizolaci založí první řadu cihel, vyzdí se obvodové zdi a osadí nadokenní překlady. Další krok je příprava k vytvoření stropu a střechy – na obvodové zdi se zhotoví věnec, který tvoří základ stropu hrubé stavby. Ten může být buď monolitický nebo se (častěji) používá montovaný systém. Pak se mohou realizovat vnitřní stěny.

Na řadu přichází nadezdívka, na kterou se později položí a uchytí pozednice a namontují krovy. Na ně se přichytí difúzní fólie a pomocí latěk vytvoří základ pod střešní krytinu. Dále se může přistoupit k izolování vodorovných a svislých stavebních konstrukcí. Po tomto kroku následuje technologická přestávka – „mráz“ stavby budované mokrou cestou. Dnes to však není zcela nezbytné, i když se to doporučuje, protože mokré procesy jsou omezené a přesné zdící bloky se spojují speciální stavební pěnou či lepidly. Posledním krokem je uzavření hrubé stavby – osazení oken, vchodových i balkónových dveří.

Poruchy během výstavby

Na všechny součásti hrubé stavby se vztahuje zákonem stanovená záruční lhůta. Na to nesmíme zapomínat. Pokud se totiž během ní projeví poruchy na zhotoveném stavebním díle, musí je dodavatel bezplatně odstranit. Tato lhůta je obecně stanovena na dva roky, avšak ve smlouvě o zhotovení stavebního díla je možné dohodnout i prodlouženou záruční lhůtu – doporučuje se pět let.