fbpx
Co se skrývá pod pojmem hrubá stavba?

Co se skrývá pod pojmem hrubá stavba?

Hrubá stavba může mít několik podob, vůbec to není normou vymezena definice a hranice mezi hrubou stavbou a následnými pracemi neurčuje ani projektová dokumentace. Zjistíte to, pokud porovnáte, co stavební firmy v rámci hrubé stavby nabízejí.

K standardu hrubé stavby patří i zhotovení základové spáry a základové desky (správně podkladové desky), resp. základů. Pojem základová deska je však přeceňován a většina základů pod rodinným domem není základovou deskou v pravém smyslu slova.

Svislé a vodorovné konstrukce, které se použijí na zhotovení hrubé stavby, by měly pocházet z jednoho stavebního systému od jednoho výrobce.

U zděných domech do hrubé stavby patřily standardně základy a to, co je pod základovou deskou nebo podkladovým betonem. Její součástí jsou obvodové a vnitřní nosné stěny, stropy, nenosné příčky, střešní konstrukce. Při šikmých střechách se tam počítá i skladba střešního pláště nad rovinou krokví, tedy pojistné hydroizolace. Obvykle i zděný vnitřní komín (zavěšen, kovový ne) a železobetonové schodiště (kovové někdy, dřevěné ne). Obecně se dá říci, že hrubá stavba je postavení „surového“ domu bez estetických úprav. Do rozšířené verze hrubé stavby patří ještě instalace oken včetně parapetů a instalace vchodových dveří.

Pokud se rozhodnete pro výstavbu hrubé stavby dodavatelským způsobem, je nezbytné si ve smlouvě stanovit rozsah dodávky, obvykle v rámci nabídkového rozpočtu.

Jak probíhá realizace hrubé stavby

Nejdříve se stavba zaměří a vytyčí, pak se shrne ornice, vykopou a zabetonují se základy. Později se zhotoví betonová deska celé hrubé stavby, na kterou se položí vodorovná hydroizolace v místě budoucího obvodového zdiva, aby do zdí domu neprosakovala vlhkost ze země. Často souvisí is ochranou před radonem. Pak se na hydroizolaci založí první řadu cihel, vyzdí se obvodové zdi a osadí nadokenní překlady. Další krok je příprava k vytvoření stropu a střechy – na obvodové zdi se zhotoví věnec, který tvoří základ stropu hrubé stavby. Ten může být buď monolitický nebo se (častěji) používá montovaný systém. Pak se mohou realizovat vnitřní stěny.

Na řadu přichází nadezdívka, na kterou se později položí a uchytí pozednice a namontují krovy. Na ně se přichytí difúzní fólie a pomocí latěk vytvoří základ pod střešní krytinu. Dále se může přistoupit k izolování vodorovných a svislých stavebních konstrukcí. Po tomto kroku následuje technologická přestávka – „mráz“ stavby budované mokrou cestou. Dnes to však není zcela nezbytné, i když se to doporučuje, protože mokré procesy jsou omezené a přesné zdící bloky se spojují speciální stavební pěnou či lepidly. Posledním krokem je uzavření hrubé stavby – osazení oken, vchodových i balkónových dveří.

Poruchy během výstavby

Na všechny součásti hrubé stavby se vztahuje zákonem stanovená záruční lhůta. Na to nesmíme zapomínat. Pokud se totiž během ní projeví poruchy na zhotoveném stavebním díle, musí je dodavatel bezplatně odstranit. Tato lhůta je obecně stanovena na dva roky, avšak ve smlouvě o zhotovení stavebního díla je možné dohodnout i prodlouženou záruční lhůtu – doporučuje se pět let.

Mobilní domy a  stavební povolení

Mobilní domy a stavební povolení

Jednou z výhod mobilních domů by mělo být, že na jejich používání netřeba stavební povolení. Argumentuje se tím, že podle zákona nejde o pevnou stavbu, a tedy ani o nemovitost. Je to však opravdu tak? Nedávný příklad z praxe ukazuje, že je to mnohem složitější.

Podle Radovana Ferenčíka ze společnosti Fischer & Partners se mobilní domy vyrábějí v souladu s technickými normami ČSN EN 1647 2012 (Obytná vozidla pro volný čas. Karavanových mobilní domovy) a ČSN EN 13878: 2004 (Obytná vozidla pro volný čas.) V nich se karavanových mobilní domů definuje jako „přepravitelné obytné vozidlo, které svojí konstrukcí nesplňuje požadavky na provoz silničních vozidel a slouží a zachovává si možnost přepravy a slouží k dočasné nebo sezónní ubytování“.

To znamená, že nejde o stavební konstrukci, ale o výrobek, konkrétní vozidlo, které nepotřebuje ani SPZ, ani stavební povolení. Jak však Ferenčík upozornil, v případě, že jejich zákazník chce mít trvalý pobyt na adrese, kde bude mít umístěn mobilní dům, umí mu dodat potřebné doklady pro stavební povolení.

Právnička Denisa Dulaková Jakúbeková, spolupracovnice poradenské skupiny v oblasti práva a financí HMG Advisory Group, která se tímto problémem zabývala, říká, že v nedávné minulosti vznikl až „právní rébus“ – kromě obyvatel ho řešila samospráva, právníci, státní správa, a dokonce i ministerstvo dopravy a výstavby.

O co šlo? V červnu 2009 si manželé v jisté malé české obci koupili mobilní dům, který si umístili na svém pozemku. O sedm let později však příslušný stavební úřad na základě výsledků státního stavebního dozoru nařídil odstranění stavby. Nazval ji „rekreačním domem“, postaveným v rozporu se zákonem. Nepomohlo, ani když se geodet vyjádřil, že objekt nelze zakreslit do katastrální mapy, a jeho majitelé připomněli, že ho nelze zkolaudovat, neboť není stavbou.

Manželský pár se proti rozhodnutí odvolal na okresní úřad, ale nepochodil. Úřad mobilní dům vnímal jako „montovanou stavbu“, kterou připojili na inženýrské sítě a technické vybavení území, což podle stavebního zákona podléhá povolovacímu procesu. Proti tomuto rozhodnutí podal vzápětí protest krajský prokurátor.

V březnu 2017 okresní úřad provedl na místě státní stavební dohled a protestu prokurátora nevyhověl. Celý případ, do kterého se zapojil už i právník vlastníků mobilního domu, nakonec skončil na ministerstvu dopravy a výstavby. Když i to potvrdilo rozhodnutí okresního úřadu, manželé i krajský prokurátor podali rozklad. Odvolací orgán ministerstva ho však odmítl.

Je tedy třeba stavební povolení nebo ne? Mluvčí resortu Karolína Duck vysvětlila, že pokud jde o mobilní výrobek, který má například podvozek, podléhá zmíněným normám a netřeba ho povolovat podle stavebního zákona. Jiné však je, když je to výrobek, jehož mobilita spočívá pouze v jeho transportu na místo určení bez potřeby dalších stavebních úprav a dále je jeho účel užívání obdobný jako stavba. Tehdy už podléhá povolovacímu procesu podle stavebního zákona.

„Takový výrobek lze umístit pouze na pozemek, který je podle územního rozhodnutí na navrhovaný způsob užívání určen, přičemž je třeba dodržet nejen výrobcem stanovené podmínky instalace a užívání výrobku, ale také podmínky vyplývající z konkrétního územního rozhodnutí. Zpravidla pro užívání takového výrobku, jehož účel užívání je obdobný jako stavba, je třeba i napojení na technickou vybavenost území. Podle druhu napojení výrobku / stavby podle stavebního zákona následně vyžaduje příslušné ohlášení drobné stavby (přípojky na inženýrské sítě), případně stavební povolení, „objasnila Duck.

Jak doplnil, lze tedy říci, že v mnoha případech se stavební povolení opravdu nevyžaduje. To však neznamená, že není třeba jiné povolení podle stavebního zákona, a tím je územní rozhodnutí.