fbpx
Alternativy izolačních materiálů

Alternativy izolačních materiálů

Stavíte, rekonstruujete nebo se na podobné práce teprve chystáte? Potom možná i vy řešíte izolaci budovy a izolační materiály. Skelná či minerální vlna patří spolu s pěnovým a extrudovaným polystyrenem mezi často používané materiály. My vám ale přinášíme přehled alternativ, které namísto těchto „stálic“ můžete použít.

konopí

Konopí, respektive konopné desky jako izolační materiál, se vyrábějí z rostliny jménem konopí seté. Jak fasádní izolace se znovu začaly používat poměrně nedávno. Své využití najdou při izolaci střech, stěn i podlah. Díky speciální úpravě a ošetření různými solemi mají konopné desky výborně tepelněizolační vlastnosti. Konopné vlákno jako takové má také výbornou schopnost udržovat a distribuovat vodu do interiéru, což přispívá k vyvážené klimatu uvnitř konopnými deskami zaizolované stavby.

sláma

K dalším z materiálů, kterým své domy izolovali naši předkové, patří sláma. I dnes tento izolant můžete vidět v neomítnutých stěnách starých dřevěnic. Abyste mohli slámou zateplit dům dnes, musíte dbát na jisté vlastnosti, které by tento izolant měl mít. Z hlediska tepelné izolace by balík slámy měl vážit zhruba 90 kg a měl by obsahovat minimum organických zbytků. Ideálním na jeho výrobu je suché, slunečné počasí. Jelikož jde o vedlejší produkt zemědělství, cena slaměné izolace je velmi nízká. Navýšit se může při montáži, kterou by měl provádět zkušený odborník.

ovčí vlna

I mimořádně trvanlivé vlákno ovčí vlny lze použít jako izolant. Vlna je zdraví neškodná a disponuje dobrými akustickými vlastnostmi. Díky své pružnosti je při práci velmi přizpůsobivá a snadno se dá vtěsnat do různě velkých a tvarovaných prostor. Podobně jako konopí, i ovčí vlna má výbornou schopnost pracovat s vodou, respektive její distribucí do interiéru podle aktuálně stavu vlhkosti uvnitř. Jako každý organický materiál, i ovčí vlna podléhá zkáze, proto ji před použitím třeba ošetřit proti plísním a hmyzu.

Žumpa jako řešení objektů bez kanalizace

Žumpa jako řešení objektů bez kanalizace

Slovo žumpa se často používá jako hanlivý výraz, přitom v mnoha případech může být právě žumpa tím nejlepším řešením jak ven z pořádné kaše. V jakých případech je dobré řešit osazení žumpy k nemovitosti?

Ačkoliv kanalizace už nepatří k divům světa ani v Česku, stále se i v naší zemi nachází dost oblastí, kde není zavedena. Hovoříme samozřejmě o obydlených místech s nemovitostmi, majitelé, kterých řeší mimo jiné problém „kam s odpadní vodou, když nemáme přístup k veřejné kanalizaci?“

Celkem jednoduchá administrativa

V takových případech se už mnohým osvědčila návštěva prodejce  a instalace žumpy. Hovoříme zejména o majitelích rekreačních zařízení, chat či víkendových domků, které jsou obydlené sporadicky (a pokud trvale, tak malým počtem osob). Její osazení stačí nahlásit danému obecnímu a stavebnímu úřadu jako drobnou stavbu a máte vystaráno.

Co je o žumpách dobré vědět

Žumpa slouží na zadržování splaškových vod. Na rozdíl od septiků v žumpách nedochází k pročišťování a je tedy zakázáno odpadní vodu ze žumpy volně vypouštět. Naopak, měla by se vyvážet fekálním vozem na příslušná místa, čističky odpadních vod. Dalším pravidlem, které by se v souvislosti s umístěním žump mělo dodržovat, je přiměřené osazení – ne příliš blízko domu a zároveň tak, aby k žumpě měl dobrý přístup fekální vůz.

Jak zjistit potřebný objem

Co se materiálu týče, máte nejčastěji na výběr ze dvou možností: je to buď plastová nebo betonová žumpa. Tak či onak, mělo by jít zejména o certifikované a vodotěsné zařízení, schopné pojmout dostatečné množství splaškových vod. Potřebný objem žumpy není náročné vypočítat; stačí si uvědomit, že denní spotřeba vody v domácnosti je 70-140 litrů na osobu a den. Tuto hodnotu si už snadno vynásobíte počtem lidí a dní, během nichž by měla žumpa využívat. Na základě údaje o pravděpodobném čase, za který se žumpa naplní, si dokážete vytvořit lepší obraz o frekvenci její vyvážení.

Prodlužte životnost své benzínové sekačky

Prodlužte životnost své benzínové sekačky

Zahrádkaření se neobejde bez kvalitní zahradní techniky. Pokud se díky důkladné péči těšíte na svém pozemku z nádherného trávníku, pozornost a důslednou údržbu si zaslouží i technika, ať už vlastníte sekačku nebo je vám pohodlnější sekání s křovinořezem. Toto téma se nám hodí na web z důvodu že často píšeme o zahradě, ale k zahradě patří také tráva.

Dnes se budeme věnovat údržbě populárních benzínových sekaček.

Benzínové sekačky mají své plusy i mínusy

Benzínové sekačky mají oproti elektrickým hned několik výrazných výhod. Díky svému výkonu si poradí i s vyšší a hustší trávou, můžete sekat i v oblastech bez přímého přístupu k zástrčce a během sečení vám nepřekáží přívodní kabel.

K negativům však patří vyšší náročnost na údržbu a v případě, že dojde k problému, servis bývá finančně nákladný. Pokud se však chcete poruchám vyhnout, přečtěte si, jak se třeba o benzínovou sekačku starat a na co byste si měli dát pozor.

Ačkoli nebezpečí úrazu při údržbě benzínových sekaček není tak velké jako u elektrických, doporučujeme před každým zásahem do sekačky vytáhnout koncovku zapalovací svíčky, aby nedošlo k samovolnému nastartování motoru. Pamatujte, že zdraví je vždy na prvním místě.

Čistěte po každém sečení

Používáním se z některých částí sekačky může sloupnout barva, a ty jsou pak náchylné na korozi. Části uschlé trávy mohou zároveň znepříjemnit používání při následující jednou, proto doporučujeme sekačku po každém sekání vyčistit od hrubých nečistot.

Sběrný koš můžete vypláchnout vodou a zaměřte se i na pohyblivé části sekačky – například okolí kol. Pokud je to možné, klouby pravidelně promazávejte.

Bruste žací nože

Některé typy benzinových sekaček sekají lanky, avšak u větší části se o sekání trávy starají právě žací nože. Ty se nárazy o kamínky, hlínu, ale i samotnou trávu časem se tupí. Může se to projevit tak, že sekačka si neporadí s hrubší trávou nebo stébla nejsou dobře prořezány, ale jen ohnuté. Žací nůž bývá obvykle upevněn jedním šroubem uprostřed nebo více šrouby, které musíte vymontovat.

Nůž si buď můžete dát nabrousit nebo tak udělejte sami. Před namontováním byste se měli ujistit, že je dobře vyvážený. V opačném případě by v místě uchycení nože mohly vznikat nechtěné vibrace. Přes díru šrouby, kterou je běžně nůž připevněný k sekačce, provlékněte hřebík. Pokud je dobře vyvážený, měl by držet v rovnovážné poloze. V případě, že se nakloní na některou stranu, třeba z ní zbrousit trochu materiálu, tak aby se těžiště nože nacházelo v hřebíku.

Výměna oleje a vzduchového filtru

Podobně jako motorové vozidlo, i sekačka vyžaduje pro správný chod pravidelné výměny náplní. Motorový olej se doporučuje vyměnit jednou za kalendářní rok. Ideální je tak učinit ještě předtím, než sekačku uschováte na zimu. Starý olej během dlouhé doby nepoužívání, ale i přirozeným stárnutím, mění své chemické vlastnosti – zejména viskozitu a může se spolu s nečistotami usazovat uvnitř systému.

Podle konkrétního modelu sekačky můžete starý olej buď odsát čerpadlem nebo uvolnit vypouštěcí šroub a starý olej vylít do nádoby. V manuálu od sekačky by měly být podrobné informace nejen o tom, jak přesně při výměně postupovat a kde výpustný šroub najdete, ale i jaký olej třeba dolít.

Neméně důležitá je i výměna vzduchových filtrů. V drtivé většině modelů sekaček najdeme tradiční lamelové papírové filtry, které mají za úkol zachycovat nečistoty ze vzduchu, aby nebyly nasáty do motoru. Každá sekačka se pohybuje v prašném prostředí plném nečistot, což se odráží i na stavu filtrů. V případě, že jsou zanesené, vzduch těžší proudí do motoru a nedostatek vzduchu může zapříčinit nižší efektivitu spalování.

Stav filtrů proto doporučujeme kontrolovat každý den, který sekačku používáte. Zanesené filtry stačí od nečistot vyklepat. Po čase ale filtr změní barvu na šedou až tmavě šedou, což znamená, že je příliš zanesen mikroskopickými částicemi a jeho filtrační vlastnosti jsou značně oslabené. V takovém případě byste ho měli vyměnit za nový.

Vyklízení bytů v Praze jako součást kupního vztahu

Vyklízení bytů v Praze jako součást kupního vztahu

Řekněme si otevřeně, nadpis vyklízení bytů nezní příliš vlídně, asi z něj vycítite negativní podtón a zřejmně i problém který jste nečekali. Ano, přesně tak. Na jeho realizaci budeme potřebovat slušnou dávku přípravy, citlivě zvážit jednotlivé kroky na zbavení se nepotřebných věcí a někdo jen mávne rukou a vyhledáme specializovanou firmu působící v této oblasti. Nic není tak špatné jako na první pohled vypadá, a to platí i pro vyklízení bytů v Praze.

Vyklizení bytů v Praze v rámci převodu vlastnického práva

Představte si následující situaci při vyklízení bytů v Praze. Koupili jste byt a úspěšně absolvovali všechny potřebné procesy jako je komunikaci s realitní kanceláří, schválení a načerpání hypotéky či oběhaní katastru. První dny máte pocity většinou příjemné. Nabyly jste něco, co je jen vaše a nemovitost si zařídíte přesně tak, jak jste si naplánovali. Součástí těchto dní je však i nadále prodávající, kterého jste už zřejmě nepředpokládali potkat. Ne proto, že by vám překážel, ale koupě již proběhla a jiné není co řešit. Navštěvuje však nadále váš byt a odnáší si z něj koberce, ledničku, televizor a jiný nábytek. Podívejme se tedy blíže na specifika vyklízení bytů v Praze v rámci procesu nákupu.

Movitý majetek je vlastnictvím prodávajícího, a to až do chvíle, dokud vlastnictví není převedeno na kupujícího. Prodávající si ještě před samotným zahájením procesu prodeje musí promyslet, co všechno chce prodat. Či jen samotnou nemovitost, a tudíž se zabývat i procesem vyklízení bytů v Praze, nebo i komplet příslušenství a veškerý movitý majetek v bytě.

Věci jako kuchyňská linka, vestavěné skříně a bojler jsou součástí bytu. Při těchto věcech není zapotřebí hlubší diskuse. Tyto věci by měly být součástí prodeje, a tedy uvedeny ve smlouvě. Ostatní věci označujeme movitým majetkem, který může být a nemusí součástí prodeje. V zájmu dodržení korektnosti převodu vlastnických práv by součástí smlouvy měl být i odstavec, který bude vymezovat vyklizení bytů v Praze. Ani jedna ze stran se následně nebude cítit dotčena a předejdou tak případným komplikacím.

Mobilní domy a  stavební povolení

Mobilní domy a stavební povolení

Jednou z výhod mobilních domů by mělo být, že na jejich používání netřeba stavební povolení. Argumentuje se tím, že podle zákona nejde o pevnou stavbu, a tedy ani o nemovitost. Je to však opravdu tak? Nedávný příklad z praxe ukazuje, že je to mnohem složitější.

Podle Radovana Ferenčíka ze společnosti Fischer & Partners se mobilní domy vyrábějí v souladu s technickými normami ČSN EN 1647 2012 (Obytná vozidla pro volný čas. Karavanových mobilní domovy) a ČSN EN 13878: 2004 (Obytná vozidla pro volný čas.) V nich se karavanových mobilní domů definuje jako „přepravitelné obytné vozidlo, které svojí konstrukcí nesplňuje požadavky na provoz silničních vozidel a slouží a zachovává si možnost přepravy a slouží k dočasné nebo sezónní ubytování“.

To znamená, že nejde o stavební konstrukci, ale o výrobek, konkrétní vozidlo, které nepotřebuje ani SPZ, ani stavební povolení. Jak však Ferenčík upozornil, v případě, že jejich zákazník chce mít trvalý pobyt na adrese, kde bude mít umístěn mobilní dům, umí mu dodat potřebné doklady pro stavební povolení.

Právnička Denisa Dulaková Jakúbeková, spolupracovnice poradenské skupiny v oblasti práva a financí HMG Advisory Group, která se tímto problémem zabývala, říká, že v nedávné minulosti vznikl až „právní rébus“ – kromě obyvatel ho řešila samospráva, právníci, státní správa, a dokonce i ministerstvo dopravy a výstavby.

O co šlo? V červnu 2009 si manželé v jisté malé české obci koupili mobilní dům, který si umístili na svém pozemku. O sedm let později však příslušný stavební úřad na základě výsledků státního stavebního dozoru nařídil odstranění stavby. Nazval ji „rekreačním domem“, postaveným v rozporu se zákonem. Nepomohlo, ani když se geodet vyjádřil, že objekt nelze zakreslit do katastrální mapy, a jeho majitelé připomněli, že ho nelze zkolaudovat, neboť není stavbou.

Manželský pár se proti rozhodnutí odvolal na okresní úřad, ale nepochodil. Úřad mobilní dům vnímal jako „montovanou stavbu“, kterou připojili na inženýrské sítě a technické vybavení území, což podle stavebního zákona podléhá povolovacímu procesu. Proti tomuto rozhodnutí podal vzápětí protest krajský prokurátor.

V březnu 2017 okresní úřad provedl na místě státní stavební dohled a protestu prokurátora nevyhověl. Celý případ, do kterého se zapojil už i právník vlastníků mobilního domu, nakonec skončil na ministerstvu dopravy a výstavby. Když i to potvrdilo rozhodnutí okresního úřadu, manželé i krajský prokurátor podali rozklad. Odvolací orgán ministerstva ho však odmítl.

Je tedy třeba stavební povolení nebo ne? Mluvčí resortu Karolína Duck vysvětlila, že pokud jde o mobilní výrobek, který má například podvozek, podléhá zmíněným normám a netřeba ho povolovat podle stavebního zákona. Jiné však je, když je to výrobek, jehož mobilita spočívá pouze v jeho transportu na místo určení bez potřeby dalších stavebních úprav a dále je jeho účel užívání obdobný jako stavba. Tehdy už podléhá povolovacímu procesu podle stavebního zákona.

„Takový výrobek lze umístit pouze na pozemek, který je podle územního rozhodnutí na navrhovaný způsob užívání určen, přičemž je třeba dodržet nejen výrobcem stanovené podmínky instalace a užívání výrobku, ale také podmínky vyplývající z konkrétního územního rozhodnutí. Zpravidla pro užívání takového výrobku, jehož účel užívání je obdobný jako stavba, je třeba i napojení na technickou vybavenost území. Podle druhu napojení výrobku / stavby podle stavebního zákona následně vyžaduje příslušné ohlášení drobné stavby (přípojky na inženýrské sítě), případně stavební povolení, „objasnila Duck.

Jak doplnil, lze tedy říci, že v mnoha případech se stavební povolení opravdu nevyžaduje. To však neznamená, že není třeba jiné povolení podle stavebního zákona, a tím je územní rozhodnutí.

Jak ušetřit v domácnosti? III. část

Jak ušetřit v domácnosti? III. část

Ušetřených financí není nikdy dost. Proto vám přinášíme již třetí díl našeho seriálu „Jak ušetřit v domácnosti?“. Opět tedy půjde o úsporu nákladů vedle každodenním koloběhu života. Získejte inspiraci a dělejte věci jinak než dosud.

Tip 1 Pohotovostní nebo jinak Standby režim, určitě znáte. Tato funkce je součástí televizorů i počítačů. Méně známou věcí už je to, že ročně vás tato funkce stojí přibližně 1 500 Kč. Pokud tedy chcete šetřit, začněte například odsud.

Tip 2 Myčka není běžnou výbavou domácnosti. Ale mohla by být. Její použitím totiž ušetříte více než 75 % času a 25 % nákladů, které byste museli vynaložit na klasické ruční mytí. Zejména s vodou dokáže myčka hospodařit velmi šetrně.

Tip 3 Klimatizace jsou v permanenci zejména v létě. Aby byly co nejúčinnější, pozavírejte při jejich chodu okna i dveře na místnosti, kterou akorát klimatizovat. Zejména pokud jde o méně výkonnou klimatizaci, která zvládne obhospodařit jen jednu místnost.

Tip 4 Při vaření na plynu používejte hrnce velikostí adekvátně výkonu a velikosti hořáku. Pokud je jejich dno větší, tak snižuje účinnost plamene. Pokud je naopak menší, plamen ohřívá i prostor mimo hrnce, což je opět neúčinné a zbytečné. Pokud je to možné, při vaření využívejte tlakový hrnec. Dokáže vygenerovat až o 50% větší teplotu než klasické hrnce. Jídlo se díky tomu uvaří rychleji.

Tip 5 V případě chladničky a mrazničky si dejte pozor kam jejich umísťujete. Neměly by být blízko přímých zdrojů tepla, radiátorů nebo krbů. Škodit jim může i přímé sluneční záření. Potraviny vkládejte do chladničky i mrazničky řádně vychladlé. Pokud zjistíte, že tloušťka námrazy je v obou spotřebičích větší než 3 milimetry, nechte je odmrazit.