fbpx

Petr musí doplácet za teplo i přesto, že bytovka, v níž bývá, prošla zateplením. Nedoplatek připisuje poměru rozpočítávání nákladů – 70 procent připadá na naměřenou spotřebu a jen 30 procent na podlahovou plochu. Petra znevýhodňuje to, že má rohový byt na horním patře domu.

Takové rozdělení nákladů, které by vyhovovalo všem obyvatelům domu, neexistuje. Podle vyhlášky Úřadu pro regulaci síťových odvětví se celkové náklady na vytápění v domě dělí na základní a spotřební složku. Základní složka nákladů na teplo se rozpočítává mezi majitelů bytů podle podlahové plochy bytu.

Spotřební složka představuje náklady na teplo rozpočítány podle poměrových rozdělovačů topných nákladů. Vyhláška stanovuje základní složku na 60 procent a spotřební složku na 40 procent celkových nákladů na dodané teplo na vytápění. Jde však jen o doporučení.

Poměr rozdělení nákladů si vlastníci bytů mohou dohodnout i jinak. Pokud je dům zateplený, mělo by být procento příslušející základní složce ještě výše. V případě, že se poměr mezi základní a spotřební složkou neupraví, často se stává, že rozdíly v platbách za vytápění jsou ještě větší než před ním.

Podle Michala Novotného, energetického konzultanta z poradenského centra České inovační a energetické agentury v Ostravě, na používání poměru, ve kterém má základní složka jasnou převahu, existují zásadní důvody.

Agenturu nejčastěji žádají o radu vlastníci bytů, které mají orientaci na sever, případně mají větší plochu stěn sousedících přímo s vnějším prostředím, to znamená, že jsou pod střechou nebo v rohu domu.

Zateplení zvýrazní rozdíly ve spotřebě tepla

„Důvodem vyšších nedoplatků v těchto bytech bývá nesprávný a nespravedlivý poměr rozpočítávání nákladů na teplo, který se výrazněji projeví po zateplení domu. Odborníci přitom již několik let upozorňují, že v zateplených domech je vhodnější využívat poměr 80 ​​procent podle plochy bytu a jen 20 procent a méně podle spotřeby, „vysvětluje M. Novotný.

Zaizolování vnějších stěn totiž způsobí, že teplo se začne v mnohem větší míře vyměňovat mezi sousedícími byty než před zateplením. Důsledkem je skutečnost, že ti, kteří měli byty se stěnami orientovanými především dovnitř domu, mohou do větší míry čerpat teplo od sousedů, neboť v příslušných stěnách žádná překážka ve formě izolace není.

Pokud je venku během topné sezóny 5 stupňů Celsia a sousedé vytápějí na standardních 21 stupňů Celsia, platí, že v nevytápěném bytě díky přestupem tepla přes vnitřní stěny neklesne teplota pod 16 stupňů Celsia.

Při nesprávném poměru rozúčtování se tedy o úhradu většiny nákladů na teplo domácnosti, jejíž stačí nižší teplota v bytě, postarají sousedé. Majitelé rohových bytů nebo bytů pod střechou tak při nesprávném poměru obvykle doplácejí na ostatní obyvatele domu.

Zjednodušený výpočet agentury hovoří o tom, že i byt s vypnutými topnými tělesy a obklopen byty, ve kterých se vytápí na požadovanou teplotu, spotřebuje teplo ve výši více než 60 procent nákladů na teplo v porovnání s vytápěným bytem.

V bytových domech, kde je spotřební složka větší než 50 procent, vznikají v srovnatelných bytech až dvojnásobné a výše rozdíly v platbách. Je to výsledek přílišného „šetření“ jednoho souseda na úkor druhého. Eliminovat se to dá podle M. Novotného snížením podílu spotřební složky.

Jak dosáhnout změnu poměru

Odborníci tvrdí, že motivující je i koeficient „90 procent plocha a 10 procent měřič“. Koeficient 30 ke 70, podle kterého platí za teplo i Peter, je dobrý pro ty, kteří byt nepoužívají, nikoliv však pro něj, protože má rohový byt, a ještě umístěn pod střechou.

„Odsouhlasení rozdělení nákladů není časově omezeno v zákoně, tedy vlastníci si takový koeficient mohou odsouhlasit na rok, na tři roky, na neurčito. Tedy tento koeficient platí, dokud se nepřijme jiný koeficient rozpočítávání, a to vždy do budoucnosti a ne zpětně po uplynutí roku, „komentuje znění zákona Zdenka Juračková, tajemnice Sdružení správců a uživatelů nemovitostí.

To znamená, že pokud vlastníci o koeficientu rozpočítávání nehlasovali, postupují při rozdělování nákladů podle určeného koeficientu ve vyhlášce – 60 procent podle plochy a 40 podle měřičů.

Dosáhnout změny v domě není jednoduché. Iniciativu při změně poměru nákladů rozpočítávání by měl mít správce, společenství vlastníků bytů nebo vlastník domu, kteří by navrhovanou změnu měli konečným spotřebitelům i odborně vysvětlit a zdůvodnit.

„Vlastník požádá písemně správce, aby na nejbližší schůzi vlastníků byl zařazen do programu bod rozpočítávání nákladů na vytápění. Tam si vlastníci rozdiskutuji, jaké jsou rozdíly v nákladech a zda vyhovuje dosavadní koeficient. Doporučuji přijmout koeficient na jeden rok a pak přehodnotit rozúčtování a koeficient potvrdit na další období nebo přijmout jiný, „dodává Z. Juračková.

Při hlasování na schůzi vlastníků se rozhoduje nadpoloviční většinou hlasů všech vlastníků bytů a nebytových prostor v domě. Pokud počet zúčastněných vlastníků bytů a nebytových prostor neumožňuje hodinu po zahájení schůze vlastníků právoplatné hlasování, rozhoduje se nadpoloviční většinou zúčastněných.